Inspekční standard pro inženýrství ocelových konstrukcí

1. Struktura

1.1 Pro zjištění a výpočet štíhlostního poměru prvků ocelové konstrukce lze velikost prvku změřit podle ustanovení v části 6.4 této kapitoly a štíhlostní poměr prvků se vypočítá na základě skutečné velikosti.

1.2 Připojení nosného systému ocelové konstrukce lze zkoušet podle ustanovení v části 6.3 této kapitoly; Rozměry prvků nosného systému lze měřit podle ustanovení v části 6.4 této kapitoly; Musí být ověřeno nebo vyhodnoceno podle konstrukčních výkresů nebo odpovídajících konstrukčních specifikací.

1.3 Poměr šířky tloušťky dílce ocelové konstrukce lze měřit a vypočítat podle ustanovení oddílu 6.4 této kapitoly a musí být vyhodnocen podle konstrukčních výkresů a příslušných specifikací.

2. Malování

2.1 Kvalita ochranných nátěrů pro ocelové konstrukce se testuje podle aktuálních národních norem pro výrobky.

2.2 Stupeň odrezování ocelového povrchu lze určit porovnáním obrázků uvedených v aktuální národní normě Stupně rzi a Stupně odrezování ocelových povrchů před nátěrem GB8923.

2.3 Tloušťka povlaku různých typů povlaků se testuje následujícími metodami:

1. Tloušťku nátěrového filmu lze měřit pomocí měřiče tloušťky nátěrového filmu. Počet součástí, které mají být odebrány, nesmí být menší než minimální objem zkušebních vzorků třídy A v tabulce 3.3.13 této normy a nesmí být menší než 3; U každého kusu se měří pět bodů a hodnota každého bodu je průměrem tloušťky suchého nátěrového filmu tří měřicích bodů vzdálených od sebe 50 mm.

2 Tloušťku tenkého protipožárního povlaku lze měřit pomocí zkoušečky tloušťky povlaku a metoda měření musí odpovídat ustanovením Technické specifikace pro nanášení protipožárních povlaků na ocelové konstrukce CECS24.

3 Tloušťka silného protipožárního nátěru se měří měřicí jehlou a ocelovým pravítkem a metoda měření musí odpovídat ustanovením Technické specifikace pro nanášení protipožárních nátěrů na ocelové konstrukce CECS24. Tloušťka a odchylka povlaku musí být vyhodnoceny podle ustanovení Kodexu pro uznávání konstrukční kvality ocelových konstrukcí (GB50205). 6.7.4 Kvalitu vzhledu povlaku lze testovat a hodnotit podle různých materiálů podle ustanovení Kodexu pro uznávání kvality konstrukce ocelových konstrukcí (GB50205).

3. Ocelová mřížka

3.1 Detekci ocelové mřížky lze rozdělit na únosnost uzlů, svary, velikost a odchylku, přímost prutů a průhyb ocelové mřížky.

3.2 Únosnost svarových kulových spojů a šroubových kulových spojů ocelových mřížových konstrukcí se kontroluje v souladu s požadavky normy pro kontrolu kvality a posuzování mřížových konstrukcí (JGJ78). U stávajícího prostorového příhradového nosníku se šroubovými kulovými spoji lze spoje vyjmout z konstrukce, aby se zkontrolovala konečná únosnost spojů. Musí být přijata opatření k zajištění konstrukční bezpečnosti při zachycení kulových spojů šroubů. 3.3 Svary v ocelové mřížce mohou být testovány ultrazvukovou detekcí defektů. Zkušební provoz a vyhodnocení se provádí v souladu s požadavky Metody ultrazvukové detekce vad a hodnocení kvality svařovaných kulových spojů ocelových mřížových konstrukcí JG/T3034.1 nebo Metody pro ultrazvukovou detekci vad a třídění kvality svařovaných kulových spojů. Spoje v ocelových mřížových konstrukcích JG/T3034.2. 3.4 Kvalita vzhledu svarů v ocelové mřížce se testuje podle požadavků Kodexu pro uznávání kvality konstrukce ocelových konstrukcí (GB50205).

3.5 Metoda detekce a přípustná hodnota odchylky odchylky svařovacích koulí, koulí svorníků, vysokopevnostních šroubů a prvků musí být v souladu s ustanoveními normy pro kontrolu kvality a posuzování inženýrských konstrukcí mřížových konstrukcí JGJ78.

3.6 Tloušťku stěny ocelových mřížkových ocelových trubkových prvků lze měřit ultrazvukovým tloušťkoměrem a před testováním musí být odstraněna dokončovací vrstva.

3.7 Přímost osy prvku v ocelové mřížce lze zjistit taháním drátu, přičemž tato přímost nesmí přesáhnout jednu tisícinu délky prvku.

3.8 Průhyb ocelové mřížky lze detekovat laserovým dálkoměrem nebo vodováhou. Počet měřicích bodů v každé polovině rozpětí by neměl být menší než 3 a uprostřed rozpětí by měl být jeden měřicí bod. Vzdálenost mezi koncovým měřicím bodem a koncovou podpěrou by neměla být větší než 1 m.

4. Reálná zatěžovací zkouška a dynamická zkouška chování konstrukce

4.1 U velkých a složitých systémů ocelových konstrukcí lze provést nedestruktivní insitu skutečnou zátěžovou inspekci na místě, aby se přímo zkontrolovalo provedení konstrukce. Skutečnou zátěžovou kontrolu vlastností konstrukce lze provést podle ustanovení přílohy H této normy. Koeficient zatížení a princip stanovení lze určit podle ustanovení přílohy H.2 a lze je také vhodně upravit podle konkrétní situace.

4.2 Pokud existují pochybnosti o únosnosti konstrukce nebo součásti, lze provést zátěžovou zkoušku prototypu nebo modelu v plném měřítku. Zkouškou se svěří speciální organizace s dostatečnou kapacitou vybavení. Před zkouškou musí být formulován podrobný zkušební plán, včetně účelu zkoušky, výběru nebo výroby zkušebních kusů, zatěžovacích zařízení, uspořádání měřicích míst a zkušebních přístrojů, kroků zatěžování a metod hodnocení výsledků zkoušek. Plán zkoušek může být formulován podle dodatku H a musí být před zkouškou odsouhlasen všemi zúčastněnými stranami.

4.3 U velkých důležitých a nových systémů ocelových konstrukcí se doporučuje provést skutečné strukturální dynamické zkoušky ke stanovení dynamických parametrů, jako je perioda přirozených vibrací konstrukce. Strukturální dynamická zkouška by měla odpovídat ustanovením Dodatku E této normy.

4.4 Namáhání prvků ocelové konstrukce lze zjišťovat odporovým tenzometrem nebo jinými účinnými metodami podle aktuálních podmínek.